“Existuje tolik druhů krásy, kolik je lidí na světě.”

Ahoj Ivo, děkujeme, že jsi si s námi přišla popovídat o své tvorbě. Provedení i atmosféra Tvých fotek je velmi specifické a liší se tím od klasických upravovaných fashion nebo produktových fotografií. Zásadně totiž neretušuješ, pouze si hraješ s barvami a světlem,  zaměřuješ se na detaily a “nedokonalosti” těla. Co Tě k tomu vede?

Myslím, že mě obecně fascinuje celé tělo, které může být všech tvarů a díky tomu nejsme všichni stejní. Líbí se mi třeba, že strie vypadají na každém jinak a vytváří trochu jiný vzor. Vůbec mi přijde zajímavé, co vlastně vše může tělo dokázat, jak může vypadat a přijde mi dobré, že skrze své fotografie můžu ukázat ženám, jak je ta rozmanitost hezká. Líbí se mi vrásky, líbí se mi jizvy, pihy, všechny tyto tabuizované věci. Chci svojí tvorbou ukázat, že je to v pořádku, je to krásné, je to realita a není potřeba se za to stydět. Všechny tyto věci, které nejsou podle společnosti úplně perfektní, v nás vyvolávají pocit, že s tím máme něco dělat, což není pravda. Podle mě jsou těla prostě různá a není potřeba se blížit nějakému ideálu. Na letní louce vám taky nerostou jen růže nebo kopretiny, ale je na ní spousta různorodých květin a každá té louce přináší něco originálního.

Je nějaká část těla, která Tě vyloženě fascinuje a musíš si ji třeba na kolemjdoucím prohlédnout?

Jedno období jsem velmi obdivovala nosy. Nosy jsou přímo uprostřed obličeje a při tom jim nikdo nevěnuje větší pozornost. Asi proto, že můj vlastní nos je drobný, se mi hrozně líbily výrazné a orlí nosy, které jsem si vyloženě užívala. Mám také ráda záda, klíční kosti, pas a boky. Zejména takové ty malé prohlubně, kdy boky přechází v kyčle. Líbí se mi, jak to má každý jinak tvarované. Moje kamarádky mají často problém právě s tou prohlubní a já jim na to říkám, že jde přece o anatomii, nějak ty nožky musíte mít napojené. A samozřejmě strie,  ty jsou moje láska. Vypadají jako vlnky na moři, když na něj zasvítí slunce. Jedna kamarádka má takhle vytetovanou lodičku, která si pluje právě po těch striích a vypadá to krásně. 

Na svých fotografiích se zaměřuješ právě na tyto drobnosti jako jsou strie, pihy nebo jizvy. Umíš říct, kolik lidí jsi takto už nafotila tímto svým pohledem a jestli se Ti za ta léta díky tomu i změnil pohled na vlastní tělo?

První detaily těla jsem fotila už před deseti lety, teď už to budou určitě desítky. Stále hledám ochotné modelky i modely, zejména mužských těl mám nafocených opravdu málo, což je škoda. Ohledně mého těla mi focení pomohlo si uvědomit, že ta krása pro mě spočívá v různorodosti. Pokud si myslíme, že je něco ošklivé, je to velmi často jen naše myšlenka a okolí to naopak může považovat za hezké. Chce to nemít před očima jen ta dokonalá vyretušovaná těla, ale taky se rozhlížet kolem sebe. Já chci svými fotografiemi bojovat proti typicky líbivým modelům, které spoustu lidí stresují, vyvolávají v nich pocity méněcennosti a vůbec mají negativní vliv. Samozřejmě že i taková “perfektní” těla existují, ale není to jediná krása. Já ji dokážu najít na každém. 

Máš nějaký svůj sen ohledně focení?

Chtěla bych vyfotit všechny ženy na světě! Ale to samozřejmě není reálné, takže můj sen je o něco skromnější. Chci projet Evropu, setkat se se svými kamarádkami, které bydlí ve všech možných koutech, a nafotit takovou kolekci různorodých žen. Také bych chtěla konečně uspořádat výstavu pro veřejnost, jen zatím hledám prostory a pomoc s výběrem fotografií.

Co uděláš, když chceš mít dobrý pocit ze sebe sama?

Mám velmi ráda, když se mohu doma jen tak obléct do župánku, krásného prádla a bot na podpatku. Dám si třeba i výraznou rtěnku a dělám takhle upravená obvyklé věci. Klidně jdu takto třeba umývat nádobí.

Vím, že obecně jsi velkou milovnicí prádla. Jaký typ se ti líbí a co všechno máš doma? 

Ano, prádlo mám hrozně ráda, přivedlo mě časem i k burlesce, korzetům, designerům jako je třeba Riwaa Neroona (pozn. Iva navštívila kurz burlesky a doteď burlesku hojně fotí). Miluju zejména krajkové prádlo nebo nějaké rafinované, páskové, originální. Momentálně mám na sobě Sachi od Elomi. Prádlo nosím černé, červené, vínové nebo tmavě zelené. Naopak nevlastním jedinou tělovou podprsenku. Mám dost velká prsa a dlouho jsem nemohla sehnat nic hezké ve své velikosti, takže teď mám většinu prádla z Caresse a moc si užívám tu možnost výběru. Díky tomu mi už podprsenky zabírají celý jeden velký šuplík, kde je mám hezky uložené, nedokážu se totiž ani vzdát věcí, které mi už nejsou. :)

Co u sebe považuješ za největší přednost, co ráda ukazuješ?

Nejsem typ, co se moc ukazuje. Dokonce ani nefotím takové ty typické “selfies”, do fotek sebe sama dávám zejména své ruce. Začalo to, když jsem cestovala po Estonsku, přišly mi takové ladné, hezké, tančící… I z toho bych chtěla udělat nějakou sérii fotek. Případně když už stvořím nějaký svůj autoportrét, tak je rozmazaný, v pohybu. 

Kdyby sis mohla dát sama sobě před 10 lety nějakou radu, co by sis vzkázala?

Poradila bych si, že je potřeba stát si sama za sebou a naučit se co nejdříve říkat ne. Nebát se vyjádřit svůj názor. Není nutné aby mě všichni měli rádi, nejsem přece tiramisu. :) Teď si mnohem více hlídám své hranice a snažím se žít ve shodě se svými hodnotami.

Děkujeme za milé povídání!